Svět, který si představujeme

30. october 2016 at 11:15 | *Weird_Ufo* |  TT
Každý ví, že víly neexistují. Že zombie jsou jen v hororech, a že Edward Cullen jen tak nevystoupí z knížek Stephanie Meyer a v našem městě se neobjeví rodina upírů.
To všechno víme. Ve dne klidem procházíme tajemnými čtvrtěmi, kolem hřbitovů, kolem starých budov... Až do chvíle, dokud se nezešeří. V tu chvíli se stává něco zvláštního. Kouzelné úzké uličky Židovské čtvrti se jeví užší a temnější než dřív, za každým rohem se skrývá příšera. Když procházíte kolem hřbitova, každé zašelestění listí je krok polorozpadajícího se těla. Srdce vám div nevyskočí z hrudi.

Kdo by se bál ve dne? Nejsme přeci děti, abychom věřili na strašidla. Jakmile však padne tma, strachy z dětství opět ožívají.


Všude kolem mě je neproniknutelná tma. Slabý vítr sfoukává ze stromů kapky vody a zvuk, když se odrážejí o dlážděnou silnici, dělá situaci ještě děsivější. Jste ještě oslnění světlem poslední lampy, vaše oči si zatím nepřivykly tmě. Ještě vás čeká několik minut cesty naprostou temnotou. A co hůř - po celou dobu podél zdi pradávného Židovského hřbitova.
V kabelce sice máte pepřák a mobil s výkonnou led baterií, ale bojíte se, že byste světlem mohli pouze upoutat pozornost. Čeho? Co by tu vlastně mohlo být? Nikde nikdo, jen vy a stovky mrtvých Židů pod zemí. Mnozí z nich zemřeli v koncentračním táboře, což by mohlo být důvodem, aby se jejich duše chtěly mstít. Mráz vám běhá po zádech, zrychlujete krok, ale snažíte se jít co nejtišeji. Modlíte se ke všem bohům, ač v žádného z nich nevěříte. Prosím, ať zůstanou mrtví. Prosím, ať už jsem zas na světle.
Téměř běžíte. Vtom zaslechnete kroky. Míří k vám, zní nelidsky, příliš hlasitě a pravidelně na to, aby mohly pocházet od někoho živého.
Buší vám srdce a do očí se derou slzy.
Už je skoro u vás. Nemáte šanci utéct. Nadechujete se a otáčíte hlavu.
Postava v černém plášti. Upír. Určitě. Zbývají vám poslední okamžiky života, než po vás skočí...

Upír si vás však ani nevšimne. Tajemná postava za vámi je ve skutečnosti postarší pán, který se pouze, stejně jako vy, chce co nejdříve dostat do tepla domova. Vcházíte do světla první lampy a sami se smějete vlastnímu strachu a pošetilosti.
Ve světle už neexistují žádní nemrtví, nebo jiná nadpřirozená stvoření. Ve světle se cítíte mnohem bezpečněji, ač si ani neuvědomíte, že největšího nebezpečí se můžeme obávat od živých.



P. S. Přidala jsem jednu ze svých básniček a budu opět moc vděčná za jakoukoli konstruktivní kritiku. Není psaná pro tento článek, tak nevím, jak se vám k němu bude hodit. (Popravdě jsem ji psala v době, kdy jsem četla prokleté básníky.)
A omlouvám se, že nepíšu. Nějak jsem na to neměla chuť. Zkusíme to nějak napravit...

Mějte se krásně,

*Weird_Ufo*
 

1 person judged this article.

Comments

1 Eliss Eliss | Web | 30. october 2016 at 17:58 | React

Tohle je naprosto skvěle napsáno, dost děsivé 8-)

2 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 4. november 2016 at 21:01 | React

Nádherné

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement