O vlasech, poezii a (ne)důležitých událostech mého života

30. october 2016 at 14:22 | *Weird_Ufo* |  Život knihomolky
Ahoj lidičkové,
tak jsem tu zas - otravná, užvaněná, svá... Jste rádi, že? :D
Mám tolik věcí, o které bych se mohla podělit, ale to by se vám číst nechtělo, tak asi vyberu jen pár. Tak jdeme na to :)



V první řadě bych se ráda pochlubila svým vlasovým výtvorem, na který bych asi i mohla udělat první tutorial, když budete chtít. Je to naprosto jednoduché, ale vypadá to moc hezky a efektně - posuďte sami. Česání mi trvalo asi čtvrt hodiny a účes vydržel celý večer i přesto, že jsem tancovala. Bohužel nemám lepší fotku. :/

Jak už jste poznali z nadpisu, opět tu budu mluvit o poezii. Konkrétně bych vás ráda nalákala na jednu úžasnou aplikaci, kterou používám už více než půl roku a jsem z ní nadšená. Jmenuje se Poetizer (odkaz ZDE). Asi nejblíž má k Instagramu, ale s tím rozdílem, že nesdílíte fotky, ale básně. Můžete si najít své oblíbené básníky, komentovat a "lajkovat" jejich básně, přidávat své vlastní výtvory a také finančně přispívat ostatním na vydání jejich vlastních básnických sbírek.
Pokud si aplikaci stáhnete, rozhodně mi dejte vědět do komentářů, jak se tam jmenujete a když si budete chtít najít mě, jsem tam jako sarka_trandova.

Před týdnem dělal Poetizer druhé Offline setkání - tentokrát v Brně. Přijeli i speciální hosté - booktuberky Dorota Noon, Rodaw z Knihánkova a další. A jelikož první setkání bylo pro mě moc daleko a navíc ve špatnou dobu, nemohla jsem na tomto druhém chybět. Aby toho nebylo málo, mě a jednu další básnířku požádala manažerka Poetizeru Franzi, abychom s nimi natočily video, tudíž jsem v Brně zůstala o den déle a zahrála si na youtuberku. Natáčely jsme společně s Dorotou Noon a já jsem si to moc užila (i když mám pořád pocit, že se neumím vyjadřovat, a že ta videa se mnou nebudou nic moc. No, uvidíme...).

Jestli budete chtít, dám vám sem potom odkaz na ta videa, až vyjdou.

Cesta do Brna pro mě byl zas další pidikrůček k dospění a osamostatnění se. Jezdím teď do Brna celkem často, ale pokaždé mám jistotu, že si mě na nádraží vyzvedne přítel. Tentokrát jsme jely dvě holky s nulovým orientačním smyslem a musely se samy dostat do jakési kavárny v centru Brna. Jízdu šalinou jsme ještě zvládly v pořádku, ale všechno ostatní se neobešlo bez pořádné dávky bloudění. To samé se opakovalo v sobotu ráno s tím rozdílem, že jsme se navíc musely najít (já spala ve vesnici za Brnem, ona přímo v Brně). A věřte mi, že existují lidé, kteří se ztratí i po cestě z vlakového nádraží na Svoboďák (echm, ano, byla jsem to já).

A aby toho nebylo málo... Schválně jsem si zařizovala přespání u příbuzných, protože spát u přítele by mi zatím bylo hloupé, nejsme spolu dlouho. Takže po natáčení, jsme byli spolu a jejich máma mi už podruhé nabídla, že tam můžu přespat. Pochopitelně jsem odmítla. O půl sedmé jsme jeli na vlakové nádraží, kde jsme ale zjistili, že ten vlak, kterým jsem pokaždé jezdila, v sobotu nejezdí. Takže jsme se opět vrátili k nim domů a já měla chuť se propadnout do země. Buď jsem mohla jet nočním vlakem, nebo u nich přespat, pořád nevím, co by bylo horší. Každopádně jsem nějak překousla, že jsme spolu ani ne dva měsíce a zůstala jsem tam.

Ech, to asi nebylo něco, co by se vám chtělo číst, že? Jen jsem se chtěla podělit o to, jaké jsem dítě Štěstěny, a jak dokážu být nemožná.

A dál obásnění - znáte Guerilla poetring? Jestli ne, jde o básnění v ulicích - napíšete básničku, citát, myšlenku a vylepíte ji někde ve veřejných prostorách. Víc o akci si můžete přečíst TADY. Já jsem se účastnila už poněkolikáté a vážně mě to baví. Co víte, třeba vás to taky chytne. Tady máte fotku jedné mé básničky, kterou jsem lepila v Brně.
Asi ji na obrázku nepřečtete, takže tady je i text:

Zpijeme se do střízliva,
noc lží protemníme.
A vína v lahvi neubývá
- my nedůvěrou připíjíme.
Zpíjíme se do střízliva,
Ty upíjíš můj srdcedrink.
Při smíchu maska pobolívá,
jsme radostní jak tváře sfing.
Tak jsme se zpili do střízliva,
já v Tvém náručí položivá
se probouzím do sna.


Opět budu ráda za upřímné hodnocení.
To je další věc, o které chci mluvit. Ráda bych vydala svou vlastní sbírku básní a pravděpodobně to i udělám. Je to takový můj sen. Jen si nejsem úplně jistá, jestli jsou moje básně natolik dobré, abych je mohla vydat... Když mi k tomu budete mít co říct, určitě napište (popř. i na Facebook, kdybyste chtěli být osobnější a nechtěli mi to psát do komentářů).
Názory ostatních jsou v tomto případě dost důležité. Přeci jen bych byla ráda, kdyby si tu sbírku koupil i někdo jiný než mí rodinní příslušníci.

Pro teď to asi bude vše. Dejte vědět, jestli byste chtěli tutorial k tomu účesu na začátku a taky napište, co si myslíte o mé tvorbě.

Mějte se krásně

vaše
*Weird_Ufo*
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement