Moje třináctá komnata

29. february 2016 at 20:16 | *Weird_Ufo* |  TT
Zalovím v kabelce. Balzám na rty, papírové kapesníčky, krém na ruce, propiska, žvýkačky, hřeben... Á , tady je.
Roztřesenýma rukama vytáhnu maličký ošoupaný klíč a vložím ho do zámku.

Opravdu jste připraveni?

Tak dobrá, podíváme se, co je za mými zavřenými dveřmi...

...škvírkou mezi dvěřmi se ozývá dětský smích. To není tak zlé, že? Malá blonďatá holčička s lokýnkami má v ruce nůžky a stříhá látku odpáranou ze sestřina kostýmu, aby ze sebe mohla udělat princeznu...

...ta samá holčička je o něco starší, vlásky má už téměř rovné a oříškově hnědé a láme nožičky panence Barbie...

...malá holčička je v první třídě. Buď ona nebo silnější blondýna. Kreslí komiksy shazující dívky s plnějšími tvary. Později je jí to stejně k ničemu a bude obětí ona...

...hodina tělocviku. Přehazka. Malá holčička nachytila míč ani jednou. Všichni na ni pokřikují, smějí se jí. Pláče. V hodinách se nehlásí, i když téměř vždy zná správnou odpověď...

...opět malý záblesk naděje, že by ji ostatní spolužáci mohli brát. Píše za ně úkoly a nechává je opisovat. Dál se jí smějí...

...slovo šikana...

...nachází kamarádky v tábornickém oddíle. Žije pro páteční odpoledne...

...pátá třída. Hlásí se na křesťanské gymnázium v naději, že se všechno zlepší. Že nebude ta ufňukaná šprtka, která nechytí míč...

...začíná se malovat, snaží se vypadat jako D a D. Má nejlepší kamarádku. Dokud se nezakoukají do steného kluka. Pomluvy. Vyloučení...

...nenosí každý den jiné oblečení, její účesy jsou "dětinské" (ač v této době ani jedna z nich neznala význam tohoto slova)...

...nachází útočiště u jiné skupiny holek. Jsou normální, upřímné. Ona je ŠŤASTNÁ...

...nejlepší kamaráadka, sdílení tajemství, objevení pojmu "aura" a "meditace", žasne nad magií jako takovou...

...vyvolávání duchů, věštění budoucnosti. Veškerý čas trávený s ní...

...bublina praská, rychlý sled událostí...

...umírá jí spolužačka...

...umírá jí prababička...

...kamarádky ji už mezi sebou nechtějí...

...sama leží na posteli a píše do deníčku...

...poprvé bere do ruky nůž....jen několik drobných škrábanců...

...nekončí to...

...nůž bere do ruky znova a znova...

...přemýšlí o sebevraždě...

...vzpamatuje se a na nějakou dobu má zpátky svou partu kamarádek...

...poprvé poznává lidi z festivalu. Poprvé jede jako pořadatelka...

...nachází si prvního kluka. Je do něj blázen. Je šťastná...

...dokud nepřijde první zakolísání. Znova bere do ruky nůž...

...rozchází se s ním...

...nenávidí každý školní den. Nenávidí toho blbce D. Přestává psát na blog. I přes něj ji dokázali ponižovat. Všichni do ní kopou...

...letní prázdniny. Festival. Sestra. Důvody, proč být šťastná. Stejně má rozřezané zápěstí...

...kvinta. Odešlo 10 spolužáků, včetně D. Všechno je jinak...

...akce se studentským klubem, zpěv, další láska...

...nevadí jí, že byl tak dlouho zamilovaný do její sestry. Konečně má někdo zájem o ni...

...cítí se moc tlustá...

...nůž, slzy, výčitky. A pak lítost. Litovala jeho...

...postupné rozčarování. Pocit, že se chce víc a jeho slova: "Tak si mě změň."...

...festival s ním a poznámky od M.: "Ty nejsi z cukru, ale on tak trochu vypadá."...

...potřeba utéct, zbavit se ho...

...poslední dny fetivalu bez něj. Cizí kluk/muž. Vášeň. Podvod. Okouzlení...

...Nečinnost. Žádná reakce z jeho strany - pouze sebelítost...

...hněv. Potřeba to už skončit...

...vydírání. Konečný rozchod...

...nechává se využívat. Ale cítí se šťastná...

...šťastná. Snaží se vidět taková, jaká je. Pracovat na sobě, ale milovat se se svými chybami...

Zavírám dveře. Třináctou komnatu jsem ještě neprobádala celou, ale proteď to postačí. Miluji život. Jsem na sebe hrdá kvůli maličkostem. Každý děláme špatná rozhodnutí, ale vždycky je možné se tím špatným rozhodnutím vyrovnat.
A někdy je zapotřebí otevřít zamčené dveře. Nechat všechny ty útržky vzpomínek proudit ven a srovnávat je. Měla jsem mnoho důvodů přestat věřit lidem, ale pořád jich tu pár zůstalo. Pár výjimečných, bez nichž bych dveře nechávala stále zavřené, dokud by samy nevybouchly.
Všude se musí větrat, i v hlavě.


Lehce zmatené TT. Moje pády i vzestupy vtěsnané do jednoho článku.
Děkuji všem, kteří si to přečetli.
-*Weird_Ufo*
 

2 people judged this article.

Comments

1 Katera Woon Katera Woon | Web | 29. february 2016 at 20:33 | React

Páni. Obdivuji tvoji sílu vstát a jít dál! Prošla jsi si mnohým, ale pořád seš tady- máš u mě obdiv.

2 *Weird_Ufo* *Weird_Ufo* | Email | Web | 29. february 2016 at 21:47 | React

[1]: Děkuju za tvůj obdiv, ale nemyslím si, že bych udělala něco obdivuhodného. Věci se prostě dějí a nějak se s nimi vyrovnat musíme. To, jestli se zhroutíme nebo ne záleží spíš na okolnostech než na naší síle. Mám úžasnou rodinu a pár vážně dobrých kamarádů. Bez nich bych to asi nezvládla. Ale věř mi, že i pokus o sebevraždu vyžaduje jistý zvrácený druh odvahy.

3 Kate Kate | Email | Web | 29. february 2016 at 21:55 | React

Tohle byl jeden z nejsilnějších příběhů, se kterými jsem se tu na blogu seznámila na "vlastní kůži". Jedině silný člověk si projde tímhle vším a ještě (jak ty sama píšeš na konci článku) mu zbude dost sil na to mít rád život...
Z vlastní zkušenosti vím, že úplně každá alespoň trochu lidská bytost má výčitky svědomí za věci, které udělali (i neudělali) ve své minulosti - ať jsou to opravdu trapné trapasy, nepříjemné situace, ve vzteku řečené pravdy/nepravdy,... Lidi jsou občas zlý, ale ty krásný chvíle tu krutost když ne přebijí, tak přinejmenším ztiší...
Mohu si dovolit otázku? Poněkud šťouravou a, řekla bych i osobní, ale nedá mi to jí nepoložit: Proč sebepoškozování? Pomohlo ti to? Ta bolest, krev... Já nevím - já mám sebe samu ráda a to nejsem žádná královna krásy, udělala jsem v životě taky pěknejch pár blbostí, nepřeberný množství trapáren a ne vždycky jsem se chovala slušně k druhým, ale k řezání se bych se nikdy nemohla uchýlit. Ne, že bych se bála bolesti, nebo snad krve, ale proto, že mám úctu sama k sobě a k své nedokonalé fyzické (i psychické) maličkosti... (Jak říkám - nevyžaduji odpověď, jen se to snažím pochopit, proč se k tomu tolik lidí uchyluje...)

Ale na závěr svůj komentář trochu odlehčím nedbalou a neobratnou pochvalou - 'spanilá' slova, skvěle sepsaná silnou slečnou(?) :-)

4 *Weird_Ufo* *Weird_Ufo* | Email | Web | 29. february 2016 at 22:13 | React

[3]: Tuhle otázku jsem slyšela už tolikrát.. :-) Vlastně jsem moc ráda, že se ptáš, protože mám pocit, že jsem nad tím pořádně přemýšlela jen když jsem to udělala poprvé. A pak jsem se ospravedlňovala větou "Lepší fyzická než psychická bolest." Nevím, asi to tak úplně není pravda. Řízneš se, bolí to a ty máš na chvilku pocit, že je to lepší. Nebo spíš když se řízneš pořádně, nedokážeš na svoje menráky myslet. Jenže to opravdu bolí jen chviličku, pak při mytí a tak, ale tvoje problémy to nijak nevyřeší.
Čím víc nad tím přemýšlím, tím mi to připadá nesmyslnější.
Zezačátku jsem to chtěla jen zkusit, pak to byl pravděpodobně jen způsob, jak na sebe upoutat pozornost. Přesně z toho mě obvinila spolužačka a teď vím, že měla pravdu.
Mám problém a nikdo ho se mnou neřeší. Mám pořezanou půlku stehna a hned se o mě někdo zajímá.
Myslím, že to je ten důvod, proč to tolik lidí dělá. Je to nesmysl. A já už pravděpodobně nikdy nebudu moc nosit kraťásky, aniž bych si řekla "Tys byla ale blbá, už to nikdy nedělej."
Snad jsem ti to (a sobě taky) aspoň trošku objasnila. Vlastně jsi mě inspirovala k napsání nějakého nechutně optimistického článku na toto téma. Ale 14 leté holce to prostě těžko vysvětlíš..

Za tu silnou slečnu děkuju a doufám, že jsi nemyslela silnou v pase :D

5 Ev. Ev. | Web | 1. march 2016 at 0:14 | React

Máš štěstí, že máš rodinu a kamarády a prostě někoho, kdo ti pomůže všechno to zvládnout. Hodně z toho, o čem si ve článku psala, mám za sebou taky a přijde mi, že je všechno pořád horší a horší.
Taky mám rodinu, ale divnou rodinu... Prostě se necítím doma dobře, bráchu mají naši rádi a mě ne, všechno co udělám je špatně a za všechno můžu já. Nikdo tohle nechápe. Všichni si myslí, že jsem nevděčná a já nevím co, ale nikdo neví, co opravdu prožívám.
Je to asi něco přes rok, co jsem se poprvé řízla, občas to ještě dělám, prostě mi to vždycky nějak pomůžeš. Mám pořezanou ruku, už i kousek stehna. Mám deprese, přemýšlela jsem, že půjdu k psychologovi, ale bojím se a nemám na to dost peněz, protože jedna nebo dvě návštěvy by mi nepomohly. A doma si nikdo ničeho nevšimne. Ani mých depresí, ani toho, že mám pořezanou ruku.
Vždycky se snažím nějak zvednout, stejně tak se vždycky najde něco, co mě srazí zpátky dolů.
Ano, i sebepoškozování chce nějakou tu odvahu, něco o tom vím (ale když mám žiletku po ruce ve chvíli, kdy mi někdo hodně ublíží, tak to jde samo).
A ano, jsi silná, že jsi to všechno dokázala překonat a jít dál a mít život ráda. A mám štěstí, že máš lidi, co ti s tím pomůžou.

6 Wendy Wendy | Email | Web | 1. march 2016 at 8:52 | React

Trošku mě řeže do očí za zelená xD. Ale jinak se ti kláním, že jsi tak silná!!

7 *Weird_Ufo* *Weird_Ufo* | Email | Web | 1. march 2016 at 14:52 | React

[5]: Tohle není o štěstí. Ani o tom, jestli tě někdo podrží. To, jak se zachováš záleží jen a jen na tobě...

[6]: Žádný klanění nebude, copak jsem nějaká královna? :D O tý zelený popřemýšlím...

8 xoxoclaire xoxoclaire | Web | 2. march 2016 at 15:07 | React

Když napíšu ,,pěkný článek", nejsem si jistá, jestli ho tím neznesvětím. Každopádně je to velmi silné... nemám slov. Velmi kvalitně napsaný článek. Nevím, co víc napsat.

9 *Weird_Ufo* *Weird_Ufo* | Email | Web | 2. march 2016 at 22:34 | React

[8]: Je pěkný, že to píšeš. Já jsem původně vůbec neměla v plánu tím někoho nějak zasáhnout nebo tak něco. Prostě mi to jen přišlo jako dobrý téma.. :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement