February 2016

Moje třináctá komnata

29. february 2016 at 20:16 | *Weird_Ufo* |  TT
Zalovím v kabelce. Balzám na rty, papírové kapesníčky, krém na ruce, propiska, žvýkačky, hřeben... Á , tady je.
Roztřesenýma rukama vytáhnu maličký ošoupaný klíč a vložím ho do zámku.

Opravdu jste připraveni?

Tak dobrá, podíváme se, co je za mými zavřenými dveřmi...

...škvírkou mezi dvěřmi se ozývá dětský smích. To není tak zlé, že? Malá blonďatá holčička s lokýnkami má v ruce nůžky a stříhá látku odpáranou ze sestřina kostýmu, aby ze sebe mohla udělat princeznu...

...ta samá holčička je o něco starší, vlásky má už téměř rovné a oříškově hnědé a láme nožičky panence Barbie...

...malá holčička je v první třídě. Buď ona nebo silnější blondýna. Kreslí komiksy shazující dívky s plnějšími tvary. Později je jí to stejně k ničemu a bude obětí ona...

...hodina tělocviku. Přehazka. Malá holčička nachytila míč ani jednou. Všichni na ni pokřikují, smějí se jí. Pláče. V hodinách se nehlásí, i když téměř vždy zná správnou odpověď...

...opět malý záblesk naděje, že by ji ostatní spolužáci mohli brát. Píše za ně úkoly a nechává je opisovat. Dál se jí smějí...

...slovo šikana...

...nachází kamarádky v tábornickém oddíle. Žije pro páteční odpoledne...

...pátá třída. Hlásí se na křesťanské gymnázium v naději, že se všechno zlepší. Že nebude ta ufňukaná šprtka, která nechytí míč...

...začíná se malovat, snaží se vypadat jako D a D. Má nejlepší kamarádku. Dokud se nezakoukají do steného kluka. Pomluvy. Vyloučení...

...nenosí každý den jiné oblečení, její účesy jsou "dětinské" (ač v této době ani jedna z nich neznala význam tohoto slova)...

...nachází útočiště u jiné skupiny holek. Jsou normální, upřímné. Ona je ŠŤASTNÁ...

...nejlepší kamaráadka, sdílení tajemství, objevení pojmu "aura" a "meditace", žasne nad magií jako takovou...

...vyvolávání duchů, věštění budoucnosti. Veškerý čas trávený s ní...

...bublina praská, rychlý sled událostí...

...umírá jí spolužačka...

...umírá jí prababička...

...kamarádky ji už mezi sebou nechtějí...

...sama leží na posteli a píše do deníčku...

...poprvé bere do ruky nůž....jen několik drobných škrábanců...

...nekončí to...

...nůž bere do ruky znova a znova...

...přemýšlí o sebevraždě...

...vzpamatuje se a na nějakou dobu má zpátky svou partu kamarádek...

...poprvé poznává lidi z festivalu. Poprvé jede jako pořadatelka...

...nachází si prvního kluka. Je do něj blázen. Je šťastná...

...dokud nepřijde první zakolísání. Znova bere do ruky nůž...

...rozchází se s ním...

...nenávidí každý školní den. Nenávidí toho blbce D. Přestává psát na blog. I přes něj ji dokázali ponižovat. Všichni do ní kopou...

...letní prázdniny. Festival. Sestra. Důvody, proč být šťastná. Stejně má rozřezané zápěstí...

...kvinta. Odešlo 10 spolužáků, včetně D. Všechno je jinak...

...akce se studentským klubem, zpěv, další láska...

...nevadí jí, že byl tak dlouho zamilovaný do její sestry. Konečně má někdo zájem o ni...

...cítí se moc tlustá...

...nůž, slzy, výčitky. A pak lítost. Litovala jeho...

...postupné rozčarování. Pocit, že se chce víc a jeho slova: "Tak si mě změň."...

...festival s ním a poznámky od M.: "Ty nejsi z cukru, ale on tak trochu vypadá."...

...potřeba utéct, zbavit se ho...

...poslední dny fetivalu bez něj. Cizí kluk/muž. Vášeň. Podvod. Okouzlení...

...Nečinnost. Žádná reakce z jeho strany - pouze sebelítost...

...hněv. Potřeba to už skončit...

...vydírání. Konečný rozchod...

...nechává se využívat. Ale cítí se šťastná...

...šťastná. Snaží se vidět taková, jaká je. Pracovat na sobě, ale milovat se se svými chybami...

Zavírám dveře. Třináctou komnatu jsem ještě neprobádala celou, ale proteď to postačí. Miluji život. Jsem na sebe hrdá kvůli maličkostem. Každý děláme špatná rozhodnutí, ale vždycky je možné se tím špatným rozhodnutím vyrovnat.
A někdy je zapotřebí otevřít zamčené dveře. Nechat všechny ty útržky vzpomínek proudit ven a srovnávat je. Měla jsem mnoho důvodů přestat věřit lidem, ale pořád jich tu pár zůstalo. Pár výjimečných, bez nichž bych dveře nechávala stále zavřené, dokud by samy nevybouchly.
Všude se musí větrat, i v hlavě.


Lehce zmatené TT. Moje pády i vzestupy vtěsnané do jednoho článku.
Děkuji všem, kteří si to přečetli.
-*Weird_Ufo*

Thin(g/k)s

28. february 2016 at 17:05 | *Weird_Ufo* |  Život knihomolky
Věci se dějí. A dějí se tak rychle, že jim nestíhám ani utéct, ani se před nimi schovat. Jsem ve víru dění.
Za posledních několik týdnů jsem se ještě nestihla zastavit, probrat si, co se vlastně stalo. V mém životě nic převratného, ale v životě mých nejbližších... Všechno, co se v naší rodině poslední dobou děje, by mě mělo děsit. Mámin bratr na mámu neustále útočí, ponižuje ji, snaží se ji vychovávat a mámu to trápí. Jasně, když vidím, že jí něco je, obejmu ji a řeknu jí, že ji mám ráda. Ale tak úplně mi nedochází, co máma prožívá. A to jsem prý empatická. Mému dědečkovi zemřela sestra. S dědem bydlíme a pro mě je to jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě. To, co se pratetě stalo, jsem se dozvěděla až jako úplně poslední, i moje sestra se to dozvěděla dřív, i když bydlí v Praze. Nesnažila jsem se zajímat, jak se cítí, protože jsem věděla, že by mi to ani neřekl. I tak jsem s ním mohla zkusit trávit víc času.
Mám toho teď hodně - chystání teambuildingu a hry v ulicích (Detektivky), školu, zpívání, autoškolu, tancování... Za většinu z toho si můžu sama a klidně bych to mohla přestat dělat, ale ty dobrovolné věci považuji za svůj způsob relaxace. Odpočívám, žiju, odpočivám, žiju, tančím, žiju a pořád dokola...
Snažím se zlepšovat v angličtině, pokouším se aspoň občas cvičit. Nedaří se mi to. Ne, že bych byla vyloženě tlustá a anglicky bych neuměla ani žbleptnout, jen to prostě jde zlepšit. Ne, fakt nejde, nestíhám to.

Měla bych se snažit seznámit s Němkou, která k nám přijede na výměnný pobyt, ale místo toho jí napíšu jednou za 14 dní, jak se má.

Topím se ve skořicovém kafi, kvalitním zeleném čaji a Zaklínači. A pak že nemám na nic čas.
Utrácím za rtěnky a maluji se už i o víkendech. Kam to se mnou spěje. (Ano, na té fotce jem nenalíčená. Asi o dvacet minut jsem si už na ksicht patlala makeup.)
Říkám, že mi nevadí být sama. Říkám to a neustále koukám na mobil, jestli mi nenapsal. Dneska ještě ne, včera jen dopoledne. Udělala bych cokoli, jen aby si mě zase všímal. Chovám se jak ufňukaná naivka, jako bych křičela: "Tady jsem! Klidně si použij moje tělo, klidně mi říkej, že mě chceš jen pro sex, hlavně si mě všímej!" Mělo by mě to štvát?
Jsem hrozně flegmatická.

Musím navštívit babičku.

Za celou asi hodinovou návštěvu se nic zvláštního neudálo. Ta obyčejnost víkendů mě děsí.
-Kde jsou vaši?
-Na procházce. Večer jdou do divadla.
-Dáš si čaj?
-A máš zelený?
-Co škola?
-Ale jo, jde to.

Cesta domů a srovnávání myšlenek.
Uf, tvař se pozitvněji!
Nemám špatnou náladu, jen se snadno nechávám ovlivnit. Přestaň s tím!

Překvapuje mě, kolik blogerek hubne. Copak je zevnějšek tolik důležitý?

Patlu si do vlasů kokosový olej. Sakra, nepřehazuj l a j! :D Vážně to pomáhá na konečky a navíc budu celé odpoledne čichat vůni kokosu.

-Jak jste se prošli?
-Máme 10,52.
Copak chodíte na výkon?

Musím se učit. Musím udělat prezentaci, kterou jsem měla mít hotovou už před měsícem. Musím si umýt vlasy.

Have a nice day.
.*Weird_Ufo*

btw. boužel se mi ten drdol nepovedlo vyfotit, ale vypadal fakt dobře. :3

Obsessed with the Sun

28. february 2016 at 11:19 | *Weird_Ufo* |  Ufotím
Miluju focení slunka. Hlavně teda východy a západy slunce, je to kouzelný :3
Tady máte pár mých fotek - žádná z nich není úplně aktuální (nejnovější jsou staré pár týdnů, nejstarší cca 2 roky). Doufám, že se vám budou líbit ;)

-*Weird_Ufo*


Something about myself

27. february 2016 at 18:46 | *Weird_Ufo* |  Others
Nevím, jak moc tyto články někoho zajímají, ale já to i tak napíšu. Musím se vám přece trochu představit :3

Pravděpodobně tušíte, že mé pravé jméno není Weird Ufo a já vám prozradím, že se jmenuji Šárka. Jsem z menšího města na úplném okraji Moravy, většina lidí si myslí, že už patříme do Čech.
Je mi 17 (ještě na chvilku) a upřímně se děsím autoškoly, kterou od tohoto pondělka začínám navštěvovat. Ráda experimentuju s barvou vlásků, ale momentálně jsem už přes rok zrzka, kupodivu mi ta barva vážně sedne.
Jsem ve druháku na gymplu, asi hlavně kvůli své dokonalé nevyhraněnosti - ve škole mě opravdu baví jen čeština, matika a dějepis.
Moc ráda píšu, i když mé básničky jen zřídkakdy dávají smysl. Baví mě tancovat, poslední dobou jsem na tanci úplně závislá - dvakrát týdně chodím na společenské, country a izraelsé tance a když náhodou jednou vynechám, mám absťák :D Miluju hudbu. Zpívám a hraju na kytaru (ale v ničem z toho nijak nevynikám) a téměř neustále poslouchám písničky.
Často se ztrácím mimo realitu, do knížek nebo do své hlavy. Jsem prostě takový dreamer :DD Myslím, že mám celkem bujnou fantazii, ale když píšu něco delšího, málokdy to dokončím.
Mým dalším koníčkem je focení. Boužel nemám zrcadlovku, takže moje fotky nejsou nijak extra kvalitní. Ale časem bych si ráda udělala nějaký kurz a možná i pořídila lepší foťáček. (A další věc - občas používám vážně nechutné zdrobnělilny, neurazím se, když mi to vytknete.)
Jak vidíte na fotce, mám jednu úžasnou činčilku. Jmenuje se Berunka, jelikož jsem ji dostala někdy ve 12 letech - v období, kdy jsem všude psala Q a se spolužačkami jsme se oslovovaly "beru" a "zlato", znáte to :D Ještě u nás žije želvička Miki a plno rybiček.
A teď něco o tomto blogu. Chysám se sem přidávat většinu svých literárních výtvorů (doposud většina z nich zůstávala jen načmáráná v sešitě do latiny). Můžete se těšit na nějaké fotky, ale to asi nebude zas tak často. Pod pojmem "Others" si představte něco jako fotonávody na účesy (nechci se chlubit, ale nečešu vůbec špatně :P) a občas se tu objeví i nějaký ten můj výlev srdíčka ;)

Zatím nedokážu říct, jak často budu psát. Někdy se stane, že za den napíšu tři články, jindy třeba ani jeden, proto dám do menu možnost odběru novinek pro případ, že bych někoho z vás zaujala.
A budu ráda, když se budete chtít spřátelit, to je věc která se mi na blogu moc líbí. Věřte mi, že s opravdu ráda přečtu, co vás zrovna trápí nebo těší a že vám na to s radostí odpovím vyčerpávajícím komentářem. :)

Pokud mi chcete udělat radost, zanechte mi tu koment, ať vím, že tady někdo byl a opravdu to četl.
Btw. ta druhá fotka je pohled z jedné vyhlídky na naše město. I love it there.

Mějte se nádherně
- *Weird_Ufo*

Vůně kávy a skořice

26. february 2016 at 13:46 | *Weird_Ufo* |  Básničky
Ahoj,
zdraví vás Weird Ufo se svým prvním článkem. Teda prvním na tomto blogu, protože už jsem toho na jiných blozích napsala celkem dost ;-)
K té básničce, nerada začínám tak negativně, ale občas se paní Múza rozhodne, že se před ostatními ukážete jako zakomplexované klubko nervů. Nebojte, nic takového nejsem. Zrovna teď, při hodině angličtiny, se cítím jako nejspokojenější člověk zavřený ve škole (bývalém klášteře). Poslední dobou jsem opravdu šťastná. Nemám k tomu ani moc důvodů, jen prostě dělám věci, které mě bavi a naplňují - tancují, zpívám, hrají na kytaru, píšu. Ale i tak v mé myslí vyskočila úplně náhodná situace, kterou jsem si (téměř) neprožila.

Budu ráda za každý komentář.

Příjemné početní,
-*Weird_Ufo*


Cítíš to?
Vůně kávy a skořice se mísí s pachem krve.
Ten kovový závan - není to poprvé -
slibuji, že naposledy.
Káva se skořicí a tvůj vyčítavý pohled,
Ne, já to nebyla, ne... Nechci. Chci pryč a to hned!
Říkám, že mám kočku.
Paže poseté rudými šrámy,
jsme jako starý klobouk ještě starší dámy -
použití, před rozpadem.
Ne, děkuji, nechci odvézt domů,
pojďme zas překrýt tuhle pohromu.
Dopíjím kávu se skořicí.
Polibek a úsměv na rozloučenou,
teď ještě chvíli předstírej, že spíš jen se mnou,
a vař mi kávu se skořicí.