Neumřela jsem, přesouvám se jinam!

12. april 2017 at 22:58 | *Weird_Ufo* |  Others
Moje asi pětiletá věrnost blogu.cz končí. Pokud jsem vás bavila dřív, můžu vás bavit i dál na blogu http://ginger-with-a-book.blogspot.cz/

Jo, a točím knižní videa. Možná :D
 

Nezneguješ

18. march 2017 at 18:18 | *Weird_Ufo* |  Básničky

(De)motivovaná básnířka

15. march 2017 at 21:18 | *Weird_Ufo* |  Život knihomolky
Vzpomínám si, že jsem byla v kvartě. Měla jsem klasickou puberťáckou depku, navíc jsem neměla moc kamarádů a celkově jsem byla divná (to poslední platí pořád). Psala jsem básničky. Myslela jsem si, že to umím a taky mě to dost bavilo, takže jsem většinu hodin zeměpisu věnovala tvoření. Pamatuju si, že jsem se snažila pokaždé vměstnat co nejvíce básniček na jeden papír a obvykle jsem měla po kapsách poschovávané, z obou stran popsané A5ky. Vybavuje se mi úplně přesně, jak se dva mí spolužáci "zmocnili" jednoho takového papíru a na celou chodbu četli mé výtvory. Shazovali je. V tu chvíli jsem měla pocit, že psaní básní je trapné.
Teď jsem sice o pár let starší a to, že píšu, o mně ví téměř každý můj známý. Už se tím netajím. Myslela jsem si, že se za to ani nestydím - vždyť pro ano? -, ale dnes jsem zjistila, že "instinkt"svůj koníček tajit ve mně pořád zůstal.
Byla jsem zkoušená z fyziky a ač jsme ve třeťáku na střední, někteří učitelé si neustále přejí, abychom si vedli poctivé zápisky a měli úhledný sešit. Ne, opravdu to nedělám. K tabuli jsem si teda vzala alespoň to torzo zápisků ve svém sešitku na všechno. Naší fyzikářce se to moc (čtěte "vůbec") nezamlouvalo, ale rozhodně to bylo lepší než nic. Už jsem myslela, že z toho vyjdu jen jako líná rebelka, ale to mě nenapadlo, že milá paní profesorka můj všesešitek otevře na stránce s básničkou. Jmenovala se "Emoční vzlyk" a profesorka neváhala a nahlas tento název přečetla. V tu chvíli jsem zrudla jako rajče (nebo mé čerstvě obarené vlasy) a vyrvala jí všesešitek z ruky. Moje spolužáky to pobavilo a já se chtěla propadnout do země. Kdosi i utrousil nějakou poznámku a mně se vážně chtělo brečet. Jako by psaní bylo špatné. Jako bych se sama za sebe měla stydět. Jako bych byla hloupá a špatná.
Chápu, že se mé básně nemusí líbit všem, to ani nejde. Vím, že nepíšu dokonale, ani nadprůměrně. Ale psaní mě baví. Našla jsem se v tom a to je podle mě důležitější, než na jaké úrovni píšu.
Dneska jsem sama sebe zklamala. Myslela jsem si, že už vím, že na názoru ostatních téměř nezáleží. Že můj názor je pro mě ten nejdůležitější a že koukat se, co řeknou lidi, je úplná hloupost.
Možná jsem divná, protože píšu poezii. A co hůř - já ji i čtu! Jsem divná, protože nosím pruhované podkolenky a ulítlé náušnice. Jsem divná, protože si radši čtu, než abych šla někam pařit (i když i to druhé je občas potřeba).
Jsem divná, ale jsem šťastná.

A ještě se dnes musím pochlubit - dostala jsem Březový lístek prvního stupně! Mám takovou radost! Nečekala jsem, že by si někdy někdo myslel, že si to zasloužím.
 


On/off

15. march 2017 at 20:25 | *Weird_Ufo* |  Básničky
O tom, jak postupně vypínám. A taky o tom, jak moc už potřebuju, aby sluníčko hřálo.


Things are going to change...

11. march 2017 at 21:53 | *Weird_Ufo* |  Život knihomolky
Dělám něco špatnýho. Jsem si jistá, že toho budu litovat. Hodně. Do háje, nejradši bych si nafackovala už teď. A bojím se, že dělám přesně to, co chci. Chápete? Víte, že to není dobrý, ale i tak to děláte jen proto, že jste to tak moc potřebovali. Nic neřešit, předstírat, že nemáte žádné závazky, užívat si tu chvilkovou svobodu...
Nechápu, jak můžu myslet na svobodu, když mám teď všechno, co jsem před půl rokem chtěla. Ne, vážně nevím, co přesně chci. Jenže tohle to rozhodně není. Můžete si myslet, že jsem bezcitná mrcha, ale já se vážně nudím. Nebaví mě mluvit o počtu napsaných znaků v práci, o počasí, o tom, co měl ten druhý na oběd... Zatímco mluvit o dobrých knížkách? Neustále zlehka flirtovat? Posílat si úžasné písničky? Dostávat lehce nevhodné návrhy? Jo, to mě baví.
Chápu, že tohle není na dlouho. A už vůbec ne napořád. Že se zase skoro-zamiluju a že se budu cítit jak děvka. Asi i oprávněně. Přijde špatné to svému příteli udělat, ale já prostě asi musím. Zase se dusím. Zase musím s někým trávit čas. Musím odepisovat na zprávy. Musím předstírat, že jsem s ním šťastná...
Ani nevím, proč vám to tu píšu. Možná mám potřebu se obhájit sama před sebou. Vlastně jsem strašně zbabělá. Bojím se, co tomu řeknou lidi. Jak bude probíhat festival, na který oba jezdíme jako pořadatelé. Co si o mně pomyslí ten druhý, když mu na to zase kývnu...
Zmítám se mezi stavem "chci někoho, kdo mě bude milovat do konce života" a stavem, "chci sex na jednu noc a žádné závazky".
Ta holka, kterou jsem byla před sedmi měsíci, se vůbec nepodobá té, kterou jsem teď. Tahle je nezodpovědná, míň se bojí, je unavená a chce něco udělat se svým životem. A uvědomuje si, že nenávidí stereotypy - vždyť s jedním ukázkovým stereotypem strávila víc než šest měsíců.
Zítra to chci ukončit. Nesnáším komunikaci přes sociální sítě, i tak jsem mu to napsala a on souhlasí, že to chce vyřešit osobně, ne přes fb. Vážně mu nechci ublížit, ani to není kvůli někomu jinému, ten "jiný" to jen troch urychlil. Nesnáším se za to, že mu asi ublížím. Vím, že ho to časem přejde a že je to tak lepší, aspoň se nebudeme trápit.
Jo, už s tím přestanu...

***

Máte taky občas chuť někoho zfackovat?
Představte si, že musíte předělávat účetnictví za poslední dva měsíce, protože se na to někdo vykašlal a jestli to nebude v pořádku, vaše třídní firmička se zruší a zruinuje to váš rozpočet na maturitní ples. Jo a mimochodem, ještě si představte, že se sami nabídnete, že to předěláte, takže získáte úžasné plány na následujících několik dnů.
Navíc celé dny píšete čtenářský deník, předěláváte seminární práci, aby vyhovovala pravidlům SOČ, připravujete večerní hru pro děcka (a tak je už za měsíc, ani ne, nestíháme). Uf! Už nemůžu. Mám nedostatek kafe i spánku a navíc mám pocit, že jsem děsně přibrala. Ať už je to za mnou!

Dneska žádná básnička. Snad zítra. Snad jindy. Snad začnu být na blogu aktivnější.

Mějte se
*Weird_Ufo*

Zmateně depresivní tanečnice

9. february 2017 at 21:22 | *Weird_Ufo* |  Život knihomolky
Někdy se bojím, že se to celý vrací zpátky. Sedím na posteli a tupě zírám na šufle, ve kterým je ON. Koukám na svoje zápěstí. Už tam téměř nic nenajdu, ale ten pocit snad nezapomenu nikdy.
Sama sebe děsím. Myslela jsem, že to už dávno skončilo. Že sebelítost a sebenenávist zůstaly u té čtrnáctileté, osamělé puberťačky. A taky že to, co se stalo asi před rokem a čtvrt se už nikdy nebude opakovat...
A tak dál zírám na to šufle a představuju si, jak bolest dokáže přehlušit všechny ty sračky uvnitř mě...

Sebepoškozování. Je to hnus. A dělá to tolik lidí. A já jsem to dělala taky.
Nejsem zrovna citově stabilní, zrovna dneska jsem měla na krajíčku asi šestkrát. Ne, že bych to počítala. Už víc než rok jsem to neudělala. Bez ohledu na to, že jsem byla sama a že jsem dost věcí nezvládala. Teď bych měla být teoreticky šťastná - už přes pět měsíců mám přítele, který mě nechce jen kvůli sexu. Dělám věci, co mě baví. Občas se cítím i úspěšná. Začínám se rozhodovat, co bych chtěla v budoucnu dělat... Ale depky na mě chodí pořád. Poslední dobou čím dál tím víc. Občas jsem úplně v pohodě - směju se, jsem i šťastná, chodím mezi lidi. Jenže jindy se prostě cítím jako vyždímaný hadr. Nemám motivaci cokoli dělat, jsem podrážděná a smutná.
Ve škole to teď není zrovna nejlepší. Nejenže vypouštím předměty, kterým se nebudu v budoucnu věnovat, ale vypouštím i ty, které mám ráda. Ne, že bych dostávala nějaké extra špatné známky (dobře, ta pětka z fyziky a čtyřka z biologie jsou hrozný dost). Jen nedávám pozor ani v dějepisu, ze kterého budu maturovat. Matiku vypouštím úplně, i když je to můj další maturitní předmět. Teď vážně - koho by bavily řezy jehlanem? Mě ne.

I přes všechno to negativní, čeho se nijak neumím zbavit, začínám nacházet věci, které mě drží při životě.

Poslední dobou - víc než kdy jindy - zbožňuju tanec. Netančím sice dokonale, ale tanec je něco, v čem se můžu zlepšovat, aniž bych se cítila úplně neschopně. Máloco mi tak zlepší náladu jako pěkné improvizované tango.
Tam, kde tančím, se nedělá nic jako choreografie. Tančí se sice společenské tance, ale nikdo odtud nemá ambice být profesionálním tanečníkem. A i já, se svou vzorovou barokní postavou, dělám zvedačky! Sice žádné moc složité, ale i ty základní jsou pro mě velký krok. Už jen to, že někomu důvěřuji natolik, abych se od něj nechala zvednout do vzduchu nebo padala hlavou dolů. Vážně miluju tanec. A miluju lidi. I když je občas nesnáším. No, chápete, že jo? :D

Asi to dneska nedávalo moc smysl. Moc věcí mi teď smysl nedává.
Nakonec tu máte ještě jednu vytančenou básničku :)

Dva taneční krůčky
do Tvého náručí
srdce tančí rychlý valčík.
Na tři doby
mě okouzlíš.

Pak v rozverném jivu
získám nachovou barvu,
když mé sukně rozvíříš.

Pomalou rumbou mě svádíš...
Ruku na lopatku, ne níž,
ty nezdvořáku!

Sladkým waltzem mě ukolíbáš,
jen chvilka nepozornosti
a Ty mě pod ucho líbáš.
Rozněžnělá Tvou blízkostí
Ti to možná i odpustím
Protentokrát.

Přijde vášnivé tango,
všechno následuje v rychlém sledu
dob, kroků
a pronikavých pohledů.
A pak...
I něčeho víc.

Už vím, co znamená
naše láska vytančená.
Tak pevná a věčná...
Dokud nepřijde mazurka.

Btw. Četli jste knížku Bez jablka? Dnes jsem si ji pořídila a musím se držet, abych ji nezhltla za dnešní večer. Vážně doporučuju.

Vaše
*Weird_Ufo*

Júú, žiju!

8. february 2017 at 21:37 | *Weird_Ufo* |  Život knihomolky
Kaju se. Opravdu se kaju ze všech sil. A hlásím, že mě nezadusil obří plyšový medvídek, ani mě neunesli Marťani. A taky jsem na vás nezapomněla (ač tuším, že vy na mě ano).
Pořád tu sedím za obrazovkou - stejně zrzavá a divná, nemusíte se ničeho bát. Nebo radši jo.

VŠ(elijaká)

6. november 2016 at 20:01 | *Weird_Ufo* |  Život knihomolky
Za tento týden jsem rozepsala asi tři články, ale žádný nezveřejnila. Asi prostě nemůžu psát v pracovním týdnu - a v příštím týdnu vůbec netuším, jak to bude. Už teď se toho děsím. Asi bych vám na příští týden přednastavila pár básniček, ať tu aspoň něco přibyde, ale nečekejte ode mě moc komentářů.

A jelikož by mi bylo líto, kdybych to neudělala, přidám vám sem úryvky ze článku, který jsem měla v plánu napsat v pondělí. :3

Víte, co dělá pondělí o něco přijatelnější? Pocit, když vstáváte a myslíte si, že celý den nic nepíšete.
Víte, kolik stačí na to, aby se vám celý den změnil v děsivé halloweenské pondělí? Zjištění, že píšete ze dvou seminářů, z matiky a zkouší se v dějepisu. Ano, přesně tak vypadal můj dnešní den. Nejenže jsem trčela ve škole až do půl čtvrté, ale taky jsem se stihla během dne naučit tabulku tg a cotg (kdo by se s tím při písemce počítal), všechny pomocné vědy historické (už podruhé. A nikdy mi to k ničemu nebude) a napsat písemku z matematického semináře na výbornou (jsem divná, ukazujte si na mě).
Jinak chystá se někdo z vás na Gaudeamus do Brna? Jestli ano, na jaké obory se budete dívat?
Jedu tam ve středu a pořád ještě nemám tušení, kam bych se chtěla mrknout. A popravdě ani netuším, kam bych měla jít po maturitě... No, uznejte - moje maturitní předměty jsou čeština, dějepis, matika a angličtina. Všechny čtyři mě baví a byla bych ochotná je studovat. Jenže co by ze mě asi tak mohlo být? Historická matematička překládající anglické příklady do rozvitých souvětí? To asi těžko...
Neměla jsem v plánu dnes psát, ale tak nějak cokoli je lepší než drtit se latinské názvy lidských kostí. Fuj.
*o hodinu a deset kostí později*
Poslední dobou u sebe pozoruji, že jsem neskutečný gramatický nácek. Máte to někdo taky?
Procházela jsem blogy, konečně jsem našla nějaký celkem sympatický, začala jsem číst článek, ale... Narazila jsem na slovo "kostými". Mohl to být překlep, nebo jen jediná chyba v celém článku, jenže já jsem okamžitě stránku zavřela. Nebudu přeci číst články někoho, kdo neumí česky, že?
Mám co dělat, abych neustále nepeskovala přítele za jeho "mě" ve třetím pádě a chybějící čárky ve větách. A to si píšeme jen zprávy.
Pravopisné chyby v článcích, které publikujete veřejně, mě opravdu vytáčí. Asi bych se měla léčit.

***
Už asi deset minut sedím na posteli a obdivuji, jak kouzelně se odráží světlo od Kytice a Máje v mé perfektně seřazené knihovně. Aaach!!!
Asi trpím bookholismem.
Btw. - četli jste už osmý díl Harryho Pottera? Je to boží, i když o dost jiné, jde poznat, že už ta knížka není určená primárně dětským čtenářům. Zhltla jsem ji během jednoho večera, což se mi už dlouho nestalo. Určitě doporučuji.

Tak když už jsme u toho, stáli byste o nějaké hodnotící články o knížkách? Asi neumím napsat úplně kvalitní recenzi, šlo by spíš jen o můj vlastní názor na knihu. Jestli ano, rozhodně mi napište do komentářů!

***
V pondělním článku jsem psala o brněnském Gaudeamu (ano, Gaudeamu, ne Gaudeamusu, jak říkali jistí nejmenovaní lidé. Blé.). Sice si pořád nejsem moc jistá výběrem vysoké (stejně na to mám ještě víc než rok), ale našla jsem pár oborů, které by mě i zajímaly. Asi ze všech nejvíc mě zaujalo studium literatury, češtiny, knihovnictví... Dokážete si předtavit, jak pohádková musí být práce v nakladatelství? Neříkám, že by byla jednoduchá, ale měla bych přístup k veškerým vycházejícím knihám. A to zní pohádkově. Dál bych chtěla zkusit architekturu nebo stavárnu.
Stejně skončím jako neoblíbená učitelka matiky.
Klidně mi napište, na jaké vysoké se chystáte vy (nebo i na kterých studujete) - ráda se inspiruji.

Tak se mějte krásně a během příštího týdne tu přibude pár básniček.
A omlouvám se za překlepy, ale už nemám brýle a bez nich zírat do monitoru je zlo, takže případné chyby opravím hned, jak se dostanu na pc.

Pa
*Weird_Ufo*

Prodejná

1. november 2016 at 0:23 | *Weird_Ufo* |  Básničky
Ahoj,
tentokrát mám pro vás poněkud neobvyklou báseň, alespoň na mé poměry. Už z názvu asi poznáte, o čen v ní píšu. Užijte si čtení a do komentářů mi napište svůj názor - ať už na báseň, nebo na téma, o kterém píšu.

Vaše
*Weid_Ufo*

Skořicí

31. october 2016 at 2:30 | *Weird_Ufo* |  Básničky
Ahooj,
jsem tu s dalším poetickým výtvorem. Takže šup dolů do komentářů váš názor (jak na báseň, tak na její grafické zpracování). Budu za to moc ráda :)


Vaše
*Weird_Ufo*

Where to go next